Dýchací soustava
Dýchací soustava člověka
|
Dýchací soustava zajišťuje výměnu plynů mezi krví a vnějším prostředím. K dýchací soustavě patří dýchací cesty (nosní dutina, nosohltan, hrtan, průdušnice a průdušky) a plíce.
Dýchací soustava zajišťuje sycení krve kyslíkem, výměnu dýchacích plynů mezi tělem a okolím a odvádí z těla oxid uhličitý.
|
Dýchací cesty
Horní cesty dýchací tvoří dutina nosní (cavum nasi) a nosohltan (nasopharynx).
Dutina nosní - úkolem nosní dutiny je předehřívání vdechovaného vzduchu a zachycení hrubých nečistot ze vzduchu.
Nosohltan je horní část hltanu, která se otevírá do dutiny nosní. Po stranách sem ústí Eustachovy trubice. V blízkosti vyústění Eustachovy trubice se nachází shluk lymfatických uzlin – nosohltanová mandle.
Dolní cesty dýchací tvoří hrtan, průdušnice a průdušky.
Hrtan (larynx) je trubice tvořená pohyblivě spojenými chrupavkami. Největší z nich je churpavka štítná a pod ní je uložena chrupavka prstenčitá, ke které se zezadu připojují hlasivkové chrupavky. Hrtan je od hltanu oddělen hrtanovou příklopkou (epiglottis).
Průdušnice (trachea) je trubice tvořená chrupavkami. Je vystlána řasinkovým epitelem a vstupuje do hrudníku, kde se dělí na dvě větve – průdušky.
Průdušky – chrupavčité trubice zanořující se do plic, jsou vystlané řasinkovým epitelem a v plicích se větví na průdušinky.
Plíce
Plíce jsou párový orgán umístěný v dutině hrudní. Pravá plíce má 3 laloky, levá pak vzhledem k srdci, 2 laloky. Povrch plic je kryt poplicnicí, která přechází v pohrudnici. Prostor mezi oběma blanami nazýváme pohrudniční dutina. Je vyplněna malým množstvím tekutiny, která zajišťuje hladké klouzání obou blan po sobě při dýchání.
Průdušky se v plicích větví na průdušinky ústící do vlásečnicemi protkaných, tenkostěnných plicních sklípků – alveolů (tvoří houbovitou plicní tkáň), v jejichž stěně dochází k výměně dýchacích plynů mezi plícemi a krví. V plicích je obrovské množství vlásečnic a v každém okamžiku tam probíhá výměna plynů asi v jednom litru krve. Výměna plynů probíhá vzduchem.
Dýchací svaly
Nejdůležitějším dýchacím svalem je bránice, která odděluje dutinu břišní a hrudní a při nádechu klesá a při výdechu stoupá. Při jejím snížení se zvětší dutina hrudníku a vzduch je do plic nasáván. Kromě bránice je objem hrudníku zvětšován pohyby mezižeberních svalů, které zvedají žebra a zvětšují tak objem hrudníku. Nádech je aktivní pohyb, výdech je pasivní.
Při klidném dýchání se vymění v plicních sklípcích jedním vdechem a výdechem asi 0,5 litru vzduchu.
Rozlišujeme takzvané vnější dýchání a vnitřní dýchání.
Vnější dýchání zajišťuje výměnu dýchacích plynů mezi plicními sklípky a krví. Naopak vnitřní dýchání je výměna dýchacích plynů (kyslíku a oxidu uhličitého) mezi tkáněmi a krví.
Vitální kapacita plic je maximální množství vzduchu, které můžeme vydechnout po největším možném nádechu. Běžná hodnota se pohybuje kolem 4 litrů a závisí na věku a celkové trénovanosti a stavu organismu.
Přenos kyslíku krví je zajišťován prostřednictvím krevního barviva (hemoglobinu), které obsahuje molekuly železa, na které se kyslík váže a vytvoří oxyhemoglobin. Vazba kyslíku na hemoglobin je slabá a velmi snadno se ve tkáních uvolňuje.
Oxid uhličitý je z tkání odváděn žilní krví.
Výměna dýchacích plynů mezi plicními sklípky a krví a mezi krví a tkáněmi probíhá prostou difúzí přes buněčné stěny.
